V Itálii jsem letos pochopil, že proti vedru se tam dělají tři věci v přesném pořadí. My z toho děláme jednu. Tu poslední.
Ráno se zavřou okenice. Ne odpoledne, když už je vedro nesnesitelné. Ráno, dokud je v bytě ještě chladno. Celý den je pak uvnitř příšeří a venku pere slunce do zavřeného dřeva.
Večer, jakmile slunce spadne za domy, se okenice i okna otevřou dokořán a nechají se tak až do rána.
Nějak jsem to bral jako folklor. Že to k jihu prostě patří jako prádlo natažené mezi domy. Jenže jižní počasí už máme pravidelně v Česku.
Není to folklor, je to systém. A má přesné pořadí.
→ Nepustit teplo dovnitř. Venkovní stínění, tedy okenice nebo předokenní rolety, zachytí paprsky ještě na fasádě, dřív než se opřou do skla. Tohle je celý rozdíl proti miláčkům českých domovů – vnitřním žaluziím – ty sluneční teplíčko do místnosti pustí a pak ho jen zastíní, teplo je už uvnitř. Venkovní stínění umí sundat teplotu v místnosti řádově o několik stupňů, a nestojí to ani korunu.
→ V noci byt profouknou. Víc oken najednou, průvan, vypnout doma všechno, co hřeje, a nechat to tak do rána. Dá to 3 až 5 stupňů dolů. Podmínka je jediná a tvrdá: venku musí klesnout aspoň pod 22 stupňů. V české tropické noci se tenhle krok prostě nekoná.
→ A teprve pak klimatizace. Krátce, odpoledne, kdy je vedro nejhůř snesitelné. Jako poslední pomoc, ne jako hlavní nástroj.
Beton a tlusté zdi to celé zpomalují oběma směry. Panelák se přes den nabije teplem a v noci ho posílá do bytu, takže se ohřívá pomalu a stejně pomalu chladne. Noční větrání tam funguje, jen potřebuje delší čas.
Není to žádný jižanský trik, co nikdo nezná. Je to normální stavební praxe v zemích, kde je vedro každý rok. A proto tam mají za chlazení nižší účet, i když je venku tepleji než u nás.
Klimatizaci si pořizuju a rodičům ji na podzim zařídím, na tom neměním nic. Jen mi došlo, že u nás se začíná od konce.
Co podle vaší zkušenosti funguje nejvíc – venkovní stínění, nebo jedete na vnitřní žaluzie?