Jmenoval se Taras. Byl ze železa, ale kluci ho vzali za svého. Dnes mi přišly fotky, na kterých už je zničený. A přiznám se vám — bolí mě se na ně dívat. 💔
V půlce července jsme tohoto pozemního drona BUCEFAL předali 35. sumskému pluku Národní gardy Ukrajiny. Díky vám. Díky každému, kdo přispěl.
Tři měsíce makal pro Ukrajinu. Podle jeho operátora s přezdívkou Ikar absolvoval nejméně dvě bojové cesty denně. Na pozice vozil jídlo, vodu, léky, munici a všechno, co kluci potřebovali, aby tam vydrželi a přežili.
Zpátky vozil raněné. Někoho, na koho doma čeká máma, žena nebo děti. A převážel i těla padlých spolubojovníků. Aby je rodiny mohly pohřbít a rozloučit se s nimi. I takovou těžkou službu náš Taras dělal.
Hodně pomáhal klukům od dronů Vampire. Zásoboval je, jezdil za nimi tam, kam se člověk vydává s vědomím, že se nemusí vrátit. Byl pracovitý, spolehlivý. Prostě jejich železný parťák.
Rusům byl pořádně v krku. Opakovaně se ho pokoušeli zničit. Dlouho jim unikal a jezdil dál.
Včera se už nevrátil. Podle zprávy od jednotky na něj při cestě zpátky z pozic číhal ruský dron řízený přes optické vlákno. Tentokrát Taras zásah nevydržel.
Díkybohu právě nevezl žádného raněného. Nikomu z našich kluků se nic nestalo. Odneslo to jen železo. Jenže když víte, co všechno tohle železo pro lidi udělalo, těžko se na něj díváte jako na obyčejný stroj.
Pluk měl jediného BUCEFALA. Teď nemá žádného. A kluci už prosí o dalšího. Vědí totiž nejlíp, kolik dřiny a nebezpečných cest za ně Taras zvládl.
Tohle dokázala vaše pomoc. Tři měsíce zásobování. Odvozy raněných. Cesty, na které místo člověka vyjel stroj. Za tím vším jste i vy. Děkuju vám. ❤️
Teď ve Future for Ukraine vybíráme na další čtyři BUCEFALY pro záchranu raněných. Prosím, pomozte nám je dostat ke klukům. Příspěvkem, sdílením, tím, že o sbírce řeknete dál.
Taras už do terénu nevyjede. Ale další železní parťáci díky nám všem můžou. A někdo se díky nim může vrátit domů živý. 🇺🇦
donio.cz/drony-pro-zachranu-…