Fუck fუck fუck gruz situace se reálně každým dnem rapidně zhoršuje.
Víkend byl ve znamení sexuálního násilí vůči protestujícím uvnitř vězení ze strany bezpečnostních složek. Včera se řešil odchod německých politických Stiftungen/NGOs, které v Gruzii působily přes dvacet let.
Dnes Sergey (23) zveřejnil post, ve kterém popisuje brutální (fyzické I sexuální) násilí ze strany policie, po kterém se rozhodl Gruzii opustit také.
Na jaře jsem s ním dělala rozhovor. Pamatuju si, že už tehdy mi přišlo, že váží tak 30 kilo, takže si bohužel dokážu představit, jak snadné pro policii mohlo být ho fyzicky sebrat a odvézt na hřbitov. Přestože je jeho mateřským jazykem ruština, mluvil plynně gruzínsky a na protestech byl snad každý den.
Vyprávěl mi, jak se ho policie pokoušela unést už na jaře, ale byla tak hloupá, že se mu opakovaně podařilo jí utéct.
Tehdy mi řekl, že kdyby neprotestoval v Gruzii, protestoval by někde jinde, proti něčemu jinému. I tak ale bylo evidentní, že Gruzii miluje a nechystá se ji opustit.
Poslední roky jsem se mentálně připravovala na deportaci, nepříjemné rozhovory na hranicích při vstupu do země, desetitisícové pokuty, nadávky, nátlak, uvěznění. Nepřipravila jsem se ale na moment, kdy budou uvězňováni a sexuálně napadáni moji přátelé. A ikdyž mezi ně počítám opoziční lídry, kteří už přežili první kolo uvězňování, říkala jsem si, že s těmi nejbližšími by to bylo o dost horší.
Poslední týdny mám poprvé opravdu pocit, že se to blíží, a to zatraceně rychle.